10.10.2019 petrspetla

Věci co mě serou

Není to tak dávno, co vycházel blog 1000 věcí, co mě serou, z čehož vzniklo následně i tištěné vydání. A i mě serou některé věci níže, proto článek.

1. YouTubeři

Pokud čtete můj blog, už asi víte, že některé YouTubery opravdu nemusím. Většina z nich funguje na stylu “Fake it till you make it”. Pokud nevíte, co to znamená, vysvětlím. Snažíte se uspět ve svém oboru, ale nedaří se vám to. Peníze potřebujete, takže se rozhodnete natáčet videa o tom, jak být úspěšní. Časem vám počet odběratelů naroste do takové míry, že se vlastně legitimizujete a veřejnost vás začne považovat za odborníka. Odborníků, kterých by se dalo mediálně a marketingově využít není mnoho. Začnete tedy i dostávat nabídky ke spolupráci. Ve výsledku jste odborníky i když jimi vlastně nejste. A taková prázdnota přitahuje jen další lidi, kteří milují prázdnotu. On má hodně odběratelů, můžu mu něco napsat a on mi slovně odpoví. Jů.

Někdy to dojde tak daleko, že takového člověka skuteční odborníci požádají o spolupráci a chtějí jeho “požehnání”.

Tys u něj nebyl ve videu? Tak to nejsi profík.

Zářným příkladem je a teď si jeho jméno lehce poupravím, Jan Máneg. To je člověk, který jako samouk začal fotit. Fotil hezky nahé slečny a tabla. Jelikož se ale zadlužil kvůli jinému projektu a focení mu nevydělávalo dostatek peněz, rozhodl se natáčet YouTube videa. Ze začátku dělal hezké vlogy, ale jelikož sám o sobě moc lidí nezajímal, vydal se na cestu moderátora. Zajímaví a ostřílení fotografové mu přitáhli spoustu diváků. Jan Máneg si proto založil Patreon a rozdělil stream na dvě části a to pro veřejnost a placené diváky. Penízky se začali sypat a to až do takové míry, že patří k nejúspěšnějším v České republice. Do této míry jsem mu fandil a dával mu rady ohledně další monetizace včetně eshopu. Uznávám každého, kdo se postaví na vlastní nohy a nebojí se pracovat víc, než ostatní.

Jan Máneg chtěl ale co největší pozornost a tak rozšířil svoji působnost i na video. A nejen to. Rozhodl se jít z pole upřímnosti. Natočil sérii videí jak se uživit focením. Sám se focením ale nikdy úspěšně neživil a ani nemá povědomí o zákonech, které se toho týkají. Jan Máneg neví nic o natáčení videa, ale točí videa o tom, jak dělat videa. A svoje domněnky šíří dál. Když se ho někdo snaží opravit, případně poradit lidem v jeho komentářích, je jeho kanál skryt pro ostatní a píše si sám pro sebe. A opět omezil vysílání pro neplatící diváky.

Z dobrého fotografa, který do svých videí dával srdce se stal typický info podnikatel. Škoda.

Obecně ale proti YouTuberům nic nemám, je to spíš naopak. Uznávám a sleduji ty, kteří nejprve ovládají své řemeslo a je mi jedno, jestli hrají hry, zpívají, malují, natáčí videa nebo staví baráky. Ale něco umí a předávají to dál. Nesnáším ale lidi, kteří nic neumí a předávají to dál jako pravdu. A když je někdo opraví, tak se urazí. Je to hnusná sociální bublina a jednou snad splaskne. To samé se týká i spousty lidí na Instagramu.

2. Travel vlogeři

Travel vlogeři jsou dalším krásným příkladem, ale opět jde o specifickou skupinu lidí. Myslí si, že když jsou v zahraničí, zákony se jich netýkají a vše jim patří. S dronem si nalítají cokoliv nad lidmi nebo památkami. Výsledkem je nudné video bez emocí s napatlanou LUT, epileptickými přechody a různými zvuky, které přechod doprovází. Kdo je upozorní na morálku jejich jednání je ve výsledku závistivý ocas. Obhajují se tím, že díky ním roste turismus a tím podporují i dané místo.

Narazil jsem i na chytrý komentář.

Ach bože! Takový pěkný video a takový sračky se tu píšou kolem 🙁 A proč točit svatby, když se stejně rozvedou?  Hodnotí se tady produkt nebo morálka?

Co jiného na to odpovědět, než:

A proč žiješ když stejně umřeš? Cesta je cíl.
Celková lhostejnost vůči ostatním lidem, přírodě a nastaveným zákonům mě velmi SERE, stejně jako další skupina, která na tu druhou navazuje. Naštěstí karma je zdarma. Pokuty padají a videa moc velká zhlédnutí nemají.

3. Dronaři debilové

Dronaři debilové jsou obzvlášť vychytaná skupina. Koupí si dron a ihned zkusí maximální výšku. Když jim nestačí, odemknou si fw a pak asi loví letadla.

S jedním imbecilem jsem se pustil do diskuze, že opravdu není v pořádku lítat v CHKO. Dronař může vyplašit ptactvo, které pak zahyne (rodiče odletí od mláďat) nebo vyděsí větší zvíře, které začne utíkat a spadne z útesu.

Ne, není to bulvár. Jen Alza ročně prodá v tuzemsku tisíce kusů dronů a meziročně tento počet roste o 1/4. Spousta lidí nechce být omezována zákony, přitom si neuvědomují důsledky svého jednání. Už jsem se několikrát setkal s tím, že velký dron létá nad lidmi na hudebním festivalu a nemá žádnou dopadovou zónu. Až to někomu spadne na hlavu, nebude to hezké.

Ignorace vede k zakazování.

4. Nikdy netočící hipsteři

Tato skupina je zajímavá tím, že sbírá vybavení, ale netočí, protože “na to nemají čas”. Zároveň mají spoustu “teoretických zkušeností”, takže každého dokážou poučit o tom, jak se to dá udělat lépe. Laik ale bohužel neví, co je nesmysl a co fakt.

5. Sosači dotací

Říká se, že dotace pokřivují trh a minimálně u filmu mohu potvrdit, že to je pravda. Znám tvůrce, kteří z dotací žijí. Jejich tvorba je zrychlená, protože chtějí na dotace dosáhnout (stihnout je). Tím dochází ke kompromisu na kvalitě díla, ale tvůrcům to je jedno, protože dílo je už zaplacené z dotace včetně jejich práce. U kino distribuce se pak levnější filmy nemají možnost dostat do multiplexů, protože je zastíní konkurence, která nevznikla přirozeně tržně. Už jsem to psal několikrát, žijeme v povrchní době a kvalitní vizuál je jen o penězích. Distributory kvalitní obsah nezajímá. Táhnou tváře a pozlátko.

Závěr

Tento článek jsem napsal, abych uvedl věci na pravou míru. Nemyslím si, že vždy je potřeba schovávat se za hezké věci. Na druhou stranu si jsem vědom faktu, že řešit ostatní nemá moc smysl a hlavní je věnovat se své vlastní práci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.