Na Sigmě se mi líbí, že to je rodinná japonská firma. V roce 1961 ji založil Michihiro Yamaki a v současnosti ji vede jeho syn Kazuto Yamaki, který vystupuje ve většině videí. Ostatně tohle je věc, kterou cením také u majitele/ředitele Blackmagic Design. Oba si hrdě stojí za svými produkty a svojí firmou. Kazuto Yamaki dokonce navštívil Českou republiku, konkrétně společnost Alza.cz. Oficiálním distributorem Sigma objektivů je u nás Hama.cz, která provozuje podružný web sigma-foto.cz.
Sigma je jediný výrobce, který nabízí výměnu bajonetu u objektivů. Přechod ze značky na značku vás tak nemusí tolik bolet. Služba se jmenuje „Mount Conversion Service“ a je dostupná pro objektivy řad Art, Contemporary a Sport. Na výměnu si můžete počkat až několik měsíců.
Sigma také nabízí zařízení USB Dock spolu s aplikací Sigma Optimization Pro, které umožňují přesné nastavení autofokusu, aktualizaci firmwaru objektivů a další úpravy.
Sony vs Leica L
Sigma Corporation je členem L-Mount Alliance, což je strategická spolupráce mezi společnostmi Leica, Panasonic a Sigma. Tato aliance byla oznámena v roce 2018 a zaměřuje se na využití L-Mount bajonetu (vyvinutého společností Leica) jako jednotného standardu pro bezzrcadlové systémy. Sigma ho označuje jako Sigma L, což pro mě ze začátku bylo matoucí. Sony ale v alianci není a zde vznikají určitá omezení. Všechny Sigma objektivy s focus by wire pro bajonet Sony E mají pouze nelineární ostření tzn. u manuálního ostření nemůžete zapojit svalovou paměť.
Focus by wire (česky „zaostřování elektronickým přenosem“) je mechanismus zaostřování, který se často vyskytuje v moderních elektronických objektivech, zejména u bezzrcadlovek a digitálních zrcadlovek. Na rozdíl od mechanického spojení mezi zaostřovacím kroužkem a optickými členy objektivu zde zaostřování probíhá elektronicky.
U Leica, Panasonic a Sigma fotoaparátů si můžete nastavit ostření na lineární včetně stupňů pro ostřící dráhu (o kolik musíte pootočit ostřící kroužek, abyste se dostali od nejkratší vzdálenosti po nekonečno). A i když jsou v alianci nově další výrobci jako Blackmagic Design a DJI, jejich kamery toto nastavení bohužel zatím neumožňují.
Na Sigma objektivech mě fascinuje výstup, design a kvalita zpracování.
Doteď si pamatuji moment, kdy mě Sigma naprosto uchvátila. Koupil jsem si legendární objektiv 18-35mm f1.8. Kvůli váze jsem ho chtěl nejprve vrátit, ale když jsem viděl ten výstup, musel jsem si ho nechat. Na něj jsem natočil například téměř celý film Gravitation.
Objektiv byl a je doteď velmi levný. Z druhé ruky ho pořídíte kolem jedenácti tisíc korun. Zároveň je parfokální tzn. udržuje si během zoomu vzdálenost zaostření. Objektiv je oblíbený zejména u kameramanů vlastnících kamery Blackmagic Design a Panasonic z GH série. Zajímavostí je, že i když je objektiv určen pro APS-C, při 35mm vykreslí full frame bez vinětace. Rád jsem ho kombinoval s dalším Sigma objektivem 85mm f1.4, který je dokonce větší a těžší.
Pak ale přišla bezzrcadlovková lepší, menší a lehčí verze.
Potom co jsem přešel na full frame jsem si velmi rychle oblíbil Sigmu ART 24mm f1.4. Na tu jsem natočil live action series pro Kingdom Come: Deliverance 2. Je to objektiv s velmi dobrou kresbou, který je zároveň malý a vhodný pro celodenní práci s gimbalem.
V době psaní článku mám na test od Sigma Foto půjčené dva nástupce těchto objektivů a to 24mm f1.4 DG DN a 28-45mm f1.8.
24mm je oproti starší verzi lehčí, o dost ostřejší a také je konečně utěsněná. 28-45mm f1.8 je sice obří macek, ale nevysouvá se, opticky předhání spoustu pevných objektivů, nejmenší vzdálenost zaostření od 30cm je stejná na všech ohniscích… prostě vhodný nástupce legendy. Ale k nim někdy příště.
Můj set
Budování setu stojí velké množství peněz a úsilí. Nestačí mi je otestovat někde na krámě, ale musím je používat aspoň několik měsíců. Díky tomu zjistím, co mi vyhovuje a co ne.
V mém setu najdete tři objektivy, které jsou pro L-Mount bajonet unikátní. Sigmu 28mm f1.4, 50mm f1.2 a 24-70II f2.8. Na všechny jsem natočil recenze pro můj YouTube kanál.
Objektivy 28mm a 50mm používám vždy, pokud se nemusím rychle dokumentárně pohybovat ve scéně. Na to mám pak 24-70II. Níže přikládám setup dokumentárního interview.
Před 24-70II jsem chvíli používal menší a dostupnější 28-70mm f2.8.
Automatické ostření je bez problémů a zásadním faktem proč používat Sigma objektivy pro mě je, že nedýchají tzn. během ostření nemění ohniskovou vzdálenost. Výrobci jako Sony se spíše zaměřují na objektivy pro fotografy a dýchání potlačují softwarově čímž dochází k ořezávání (degradaci) výstupu. Sigma to dělá opticky = poctivě.
Dalším důvodem proč mám Sigmu rád je, že na své objektivy dávají čtyřletou záruku a to i pro podnikatele. Servis od nich jsem ale nikdy nepotřeboval a o mojí plné důvěře svědčí fakt, že jsem se rozhodl využít Sigma objektivy pro natáčení nových celovečerních filmů Gravitation 2 a Dobývání Krkonoš.
Set budu během nadcházejícího roku rozšiřovat o další kousky. Byť to není pravidlem, objektivy od stejného výrobce ze stejné řady mohou mít velmi podobný charakter. Interview často natáčím na dvě až tři kamery. A díky tomu, že nemusím ladit v postprodukci výstup, protože se nijak zásadně neliší, šetřím tím obrovské množství času.
Ale vždyť jsi místním ambasadorem Panasonicu?
Od Panasonicu používám doplňkové objektivy jako ultra širokáč 14-28mm f4-5.6. Často ho nepotřebuji, ale můžu ho díky malé velikosti a váze nosit neustále sebou. Sigma sice nabízí 16-28mm f2.8 s lepší světelností, ale utěsněná není. Stejně tak mám rád Panasonic Macro 100mm f2.8. Z mého pohledu geniální objektiv (nejlehčí 100mm macro na světě).
Co se týče základních filmových ohnisek tzn. 28 a 50mm, zde je situace trochu složitější. Panasonic sice má svoji pevnou řadu se světelností f1.8, která je skvělá a její výhody zmiňuji ve videu níže, ale nestíhá vývoj vlajkových objektivů.
Světelnou 1.4 mají pouze padesátku, která je sice opticky nekompromisní, ale obří a těžká. Alternativa od Sigmy se světelností 1.2 je menší, lehčí a dokonce levnější. A úplně to samé platí pro 24-70mm f2.8, což je pro mě jako dokumentaristu primární objektiv. Na druhou stranu nesmím Panasonicu upřít fakt, že mají unikátní objektivy jako 18-40mm, který je nejmenším full frame zoomem na světě. A cokoliv co vydají má extrémně potlačené dýchání. Jestliže Sigma dýchá decentně, tak Panasonic dost často vůbec.
Naštěstí obě značky spolu kooperují a jejich zástupci spolu dobře vychází, tudíž se nejedná o takovou herezi, jak by někdo mohl očekávat. Já jsem rád, že tyto značky mohu dle potřeby kombinovat.
Můj plán je půjčovat si v průběhu roku objektivy od Sigma, natáčet recenze a zjišťovat co by se mi do setu hodilo. Pokud máte zkušenost se Sigma objektivy, podělte se o ní formou komentáře níže. Děkuji.
