31.1.2020 petrspetla

Psychika tvůrce

Myslíš si, že tvoje práce za nic nestojí? Klient s tebou nekomunikuje? Konkurence je neustále před tebou? Na veletrzích ukazují vybavení, na které nemáš peníze, ale víš, že bys s ním točil lépe? Snažíš se tvořit obsah pro ostatní, ale vyjadřují se k němu toxičtí dementi? Víš, že máš navíc, ale ještě nepřišla ta správná příležitost?

Nejsi sám.

Tento článek jsem se rozhodl napsat, abych nakopl všechny tvůrce, kteří se necítí nejlíp. Však určitě znáte motivační citáty.

Spadl jsi, aby ses mohl zvednout.

Svět patří těm, co se neposerou.

Lvi žerou první.

Jediný, kdo ale sdílí podobné citáty, jsou neúspěšní finanční poradci.

Nejjednodušší je přijmout fakt, že život není jednoduchý. Někdo se narodil v ghettu a jeho rodiče nemají ani peníze na základní školní pomůcky. Někdo zase od mala žije ve sterilní luxusní vile a rodiče od něj mají obrovská očekávání. Nikdo to nemá jednoduché a každý ve svém nitru řeší problémy. Nemá smysl komukoliv cokoliv závidět. Jste introvert a děláte lepší věci, než extrovertní známý, přitom nemáte ani z daleka tolik práce jako on? Nevadí. Extrovert se umí prodat. Introvert umí zase naslouchat.

Poznejte své slabiny a přeměňte je v pozitivní vlastnosti.

Myslíte si, že zpěvák nikdy nemá žádnou trému a už od mala se umí tvářit jako superstar? Ne. Spoustu času tráví ve zkušebně. Zkouší si výrazy před zrcadlem nebo na kameru. Pak jde zpívat před tisíce fanoušků. A když dojde na podepisování, zrovna mu jeden z lidí řekne, že jeho hudba stojí za hovno. Jen aby se ukázal před kamarády někomu zničí náladu na zbytek dne. K tomu pronásledování od bulváru, stalkerů nebo nevhodně napsaná kritika od novinářů.

Proč to ale i přes to dělají?

Zpěv je jejich posláním.

Pokud vás vaše práce štve. Najděte si jinou. Kdo má rodinu bude mít začátek horší, než student s minimálními náklady, kterého živí rodiče. Ale všechno jde. V oblasti videa začněte točit to, co vás baví a jděte štěstí naproti.

Chcete natáčet, ale nemáte žádnou zakázku? Jděte točit. Určitě máte přátele, kterým by vaše práce mohla pomoct v jejich businessu nebo zájmu. Natočte jim malé video zdarma. Oni ho nasdílí a třeba si ho někdo všimne.

Vše je lepší, než doma sedět na prdeli.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že čímkoliv půjdete něčemu naproti, je větší šance, že to přijde. Nemusí, ale je fajn to zkusit. Vlastně už jsem o tom natočil sportovní film Gravitation. Spousta lidí si myslí, že když je to sportovní film, nemá typicky žádnou hloubku pro lidi, kteří nesportují, ale není to pravda. To co prožívají aktéři filmu jde uplatnit na jakoukoliv jinou práci. Od šikany, hledání zázemí, zdravotní problémy po absolutní úspěch. A i ten film je mojí chůzí jít na proti vůči štěstí. Neměl jsem žádné reference ohledně dokumentárního filmu. Tvůrci mi psali, že bych to neměl točit, že nikdo na to nepůjde. A on šel a film získal i několik cen. Největší cenou pro mě ale je, že jsem ho dostal k velkému množství lidí. Od kin po vysílání na Prima Zoom nebo právě teď Aerovod. Prdící kočky na YouTube sice mají větší zhlédnutí, ale já jsem spokojený.

Co trápí video tvůrce a filmaře

Mediální masáž ohledně techniky

Ať už jde o marketing výrobců, média nebo YouTubery, na tvůrce se každoročně valí obrovská masáž týkající se techniky. Někdo si akorát došetřil na fotoaparát Panasonic GH4 a najednou vyšel mnohem lepší a novější model GH5. Pak se tvůrce podívá na Instagram a vidí tvůrce, kteří natáčí na Arri a RED kamery obrovské věci, kterých se účastní desítky lidí. Cestují po celém světě. Jsou úspěšní a neřeší žádné problémy. Nebo aspoň o nich nedávají vědět světu.

A takový tvůrce se začne ptát, jestli má vůbec smysl točit, když má jen takové vybavení.

Má, protože natáčení není o tom, co se děje za kamerou, ale před kamerou. Diváka zajímá obsah. A ten se nenaučíte dodávat bez zkušeností. Točte, točte a zrušte si odběr u lidí, kteří na vás tlačí.

Nedávno jsem si projel kanál Matti Haapoja. Jeho videa jsou jednoduchá a povrchní. Hodně se ukazuje na kameře a točí videa o věcech, které nikomu nic nedají, ale jsou trendy. Jeho názor je ovlivňován tím, kdo mu zrovna zaplatí peníze. Zaujalo mě například, že začal natáčet sérii videí o tom, jak se dělají dokumenty a jeho první video je o technice. Proč už v sérii nepokračuje? Protože dokumentární filmy nenatáčí, ale je jednoduché ukázat drahou techniku a validovat se tím jako profesionál.

Natočil video o tom, jak Nikon Z6 dostal masivní upgrade, ale realita je jiná? V minulosti o Panasonic GH5 natočil video, že to není dobrá kamera a V-LOG nemá smysl.

FUCK OFF!

Oproti tomu končí na YouTube tvůrce, který má tunu zkušeností z filmu a videa. Proč? Protože nemá dostatek interakcí a zhlédnutí od diváků?

FUCK OFF!

Jeho videa měla hloubku. Mluvil o tom, jak natáčet, do čeho investovat peníze… obecně se věnoval všem tématům, které se týkají videa a o kterých se nikde jinde nic nedozvíte. Investoval do toho spoustu času a líný divák není schopen ani kliknout na like a napsat komentář “Děkuji ti za video”.

Je to smutné, ale plně ho chápu. Proč dělat zdarma něco pro lidi, kteří o to ani nestojí? YouTube je spíš o točení jednoduchých stupidních videí, na které si každý může šáhnout a vytvořit je. Kupte si Sony bezzrcadlovku, širokáč, kopírujte pohyb letícího salátu, mrskněte přes to LUT a budete fucking cool. A nezapomeňte si ty LUT koupit od tvůrce tutoriálu. Proč přemýšlet nad tím, že by záběr měl mít nějakou kompozici, příběh vypravování, světlo ve scéně nějaký smysl apod. Jídlo vypadá jak kdyby ho vysral pes, ale přemýšlení bolí.

Já jsem se občas věnoval na YouTube tématům, které nebyly populární a někteří diváci se cítili uraženi, protože mít jiný názor znamenalo narušovat jejich sociální bublinu. Dnes mi anonymní zakomplexovaný idiot napsal slohovku o tom, že kdo neumí ten učí. Ten dotyčný mi před rokem psal stejnou slohovku k tomu, že neznám lidi, které už skoro deset let znám. Myšlení některých, že se kolem nich točí celý svět je k smíchu. Zprávu jsem si přečetl, na kanále ho block a

FUCK OFF!

Obecně bych vás proto poprosil, ať už narazíte v životě na jakoukoliv věc, která se vám bude líbit, dejte to vědět autorovi. Nedokážete si ani představit, jak i malé pozitivum dokáže člověka nakopnout a potěšit ho. A nebude vás to ani nic stát. Nemá smysl hrát si na samostatné kovboje na divokém západě, kde jsou všichni drsní a automaticky po sobě střílí. Když si budou lidi pomáhat, víc se na sebe usmívat, budeme se mít lépe.

A toxickým dementům můžu vzkázat jediné.

Toxicita je jen a jen vaším zrcadlem. Rýpání na internetu z vás lepší lidi neudělá a ani to nezlepší vaši situaci. Dělejte něco se sebou nebo si naserte sami do držky a nechte tvořící lidi na pokoji.

Nedostatek klientů

Tvůrce chce tvořit, ale nemá práci. S tím, že nemá práci nemá peníze. Když nemá peníze, může přijít o bydlení. Přijde mu exekuce. Může si zničit život. Má si vzít půjčku nebo nemá? Tento problém je základním filtrem u prvotních krůčků v podnikání. Buď se to rozjede nebo ne. Kolik let jsem měl prázdnou peněženku a byl jsem rád, že jsem si mohl dovolit maso. Ale jak už jsem napsal, štěstí se musí jít naproti. Ze začátku jsem točil hodně zdarma a občas to dělám i teď. Díky tomu si vybudujete portfolio a získáte potřebné zkušenosti. Bez nich jste jen chodící paňdulák s nějakým vybavením, který si myslí, že ví co dělá, ale přitom to není pravda.

Nezůstávejte doma. Obvolejte známé, jestli něco nepotřebují nebo nemají kontakty. Já jsem získal první hezkou reklamní zakázku teprve před několika lety, kdy jsem se x let domlouval s kamarádem ze základní školy, že jeho firma potřebuje videa. Na konec jsme jich natočili asi dvacet a nabitý kapitál jsme využili na nové vybavení.

Ne na dovolenou, chlast nebo jiné občas potřebné věci. Ani hezkou kancelář jsem si nepořídil, abych mohl polichotit svému egu, jakože něco buduji a teď budu mít tu velkou produkci. Já jsem vždy peníze dával zpět do podnikání. Teď už to nedělám v takové míře a vše co vydělají zakázky jde rodině. Ale nebylo to lusknutím prstu.

Taky si nemyslím, že někomu pomůže vstávat v pět ráno. Prý to dělají úspěšní lidé. Ale ráno vstanete a zjistíte, že vlastně nemáte co dělat a komu volat. Můžete cvičit nebo běhat. Je to fajn pro disciplínu, která se hodí při boji s prokrastinací. Po cvičení a následné sprše také mozek lépe přemýšlí.

Nebo taky můžete vstávat až v jedenáct hodin dopoledne jako to dělá Tarantino.

Čas vstávání není důležitý. To už je na vás. Hlavní ale je mít pracovní morálku. Pokud chcete být úspěšní, pravděpodobně vám k tomu nebude stačit jen osmi hodinová pracovní šichta, ale vezme vám to i patnáct hodin denně. Je to hodně? Pokud nemáte děti, je to jedno. Práce vás baví. Vidíte posun, tak proč ne. Krom reálné práce se ještě musíte vzdělávat jinak vám tzv. uteče vlak. Nutně neříkám, že musíte chodit do školy nebo sledovat videa na YouTube. Hlavně teda ne ten YouTube, protože když v oboru teprve začínáte, nevíte, jestli ten slavný influencer teprve také nezačíná.

Není ale špatné si jednou za čas přečíst nějakou knihu, která nutně nemusí být z oboru.

Jakmile začnete vydávat kvalitní věci, ozvou se i klienti.

Moc práce

Opakem nedostatku práce je příliš práce. Tvůrce cítí vůni peněz a nepřemýšlí racionálně.

Peníze tu vždy budou, ale my tu už nemusíme být. Čas je cenná komodita, která se stářím roste na hodnotě.

Práci dělá příliš levně. Jeho rodiče si brali sto korun na hodinu, tak proč by si on jako živnostník měl brát víc? To dává smysl ne? A kdo si bere víc je nechutný zloděj. I to jsem si přečetl na jednom nejmenovaném podnikatelském fóru.

Faktem je, že práce na trhu se neustále pohybuje a je daná několika faktory, které mohou být méně i více spravedlivé.

Také vám rodiče říkali, abyste se lépe učili?

Běžným příkladem je nenávist dělnické části fabrik vůči kancelářím a naopak. Dělníci vidí manažery jako vyžírky, kteří je ždímají z kůže. Manažeři zase vidí dělníky jako děti ve školce, kteří nic neví a je potřeba je řídit. Pravda je někde uprostřed, ale člověk který zastupuje jen jednu stranu a nemá nadhled to nikdy nepochopí. Těžko vysvětlovat uklizečce, která se celý život dře, šéf je na ní hnusný, že člověk, který sedí za počítačem a jeho práce ho baví by měl mít třeba i patnácti násobně vyšší mzdu.

Otázkou je, co je potřeba pro to dělat takovou práci.

Uklízet může kdokoliv, kdo snese těžkou pečlivou fyzickou práci. Programátora za počítačem nebo klidně režiséra na place může dělat jen pár lidí. Musí na to mít vlohy, zkušenosti a znalosti.

Kdokoliv, kdo dělá něco více, měl by být i lépe ohodnocen a tak to i funguje.

U kreativní práce je problém se správně ohodnotit, protože tvůrce nepřemýšlí racionálně. Ví, že ho práce baví, ale nezná většinou její správnou hodnotu a je ochotný i spoustu věcí udělat zdarma respektive na vlastní náklady, jen proto, aby tu danou zakázku mohl dělat.

Neznám ale žádného zedníka, který by si řekl, že konečně můžete postavit dvoupatrový dům a tak si vezme peníze za práci jen za jedno patro. Fotografů a video tvůrců bych ale mohl zmínit spoustu.

Neplatící klienti

Kdo nechce zaplatit zakázku už od začátku, ten to nikdy neudělá. Zažil jsem klienta, který mi měl zaplatit směšné peníze za práci, kterou vidělo milión lidí a nechtělo se mu. Přijel v BMW, vlastnil několik nemovitostí a tvářil se jak největší borec. Takovým se můžete vyhnout jedině v rámci prevence.

  1. Zvyšte cenu svojí práce. Dostanete se tím mezi klientelu, která si vás bude více cenit, ale bude mít i odpovídající požadavky. S placením ale problémy mít nebudou.
  2. Berte si zálohy. I kdyby klient zkrachoval, pokryjete tím aspoň náklady a nějakou část vaší práce. Standardem je 50%.

Pokud už se stane, že vám někdo dluží peníze, zákony vám většinou nepomůžou.

Klienti s tunou připomínek

Tvůrce natočí podle něj geniální dílo a pak mu přijde email, ve kterém je několik desítek připomínek, které vlastně z videa mohou udělat úplně jiný žánr. Za zpracování připomínek zaplaceno dostane, ale z práce už nemá takovou radost. Řešením je vydat si Directors Cut jako se to dělá u filmů nebo si uvědomit, že zákazník je pán a tvůrce se může realizovat někde jinde. Třeba u vlastního hraného nebo dokumentárního filmu. Případně si jen tak natočit hezkou reklamu pro neziskovku, které to i může pomoct.

Někdy bohužel ego tvůrce jede na takové obrátky, že neustále opakuje JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ, ale neuvědomuje si, že připomínky klienta mohou být i věcné.

Myslíte si, že vedoucí firem, kteří mají několik desítek nebo stovek zaměstnanců jsou idioti?

Nejsou a to, že videu nerozumí neznamená, že nemohou mít pravdu. Důležité je naslouchat a najít řešení.

Všechno hned

Když bych měl vzít průměrný věk úspěšných a známých režisérů, kdy se jim v kariéře začalo skutečně dařit, vyšlo by mi číslo kolem čtyřiceti lety. A dává mi to smysl. Režie není jen o tom znát řemeslo, ale mít v sobě nějaké životní zkušenosti a moudrost. Zkušenosti nezískáte tím, že budete zavřeni v mrakodrapu, ale tím, že budete žít běžný lidský život bez předsudků a ochutíte jeho sladkou i slanou část. Když si jako tvůrci srovnáte v hlavě, že vše vyžaduje nějaký čas, nastavíte si plán (práce a učení), budete se mít lépe. Ti co tlačí na pilu, pracují nonstop bez jediné přestávky i po dobu několika let se časem zhuntují a jejich tělo jim dá zdravotní stopku. A často i dost tvrdou.

Rodina

Skloubit workoholismus s rodinným životem je oříšek a v životě také jedna z mála věcí, která vás může korigovat. Někteří to ale nezvládají a ne nadarmo spousta manželství režisérů a kameramanů končí rozvodem. Máte chuť něco rozjet nebo dokončit. Víte, že když si teď k tomu sednete, uděláte za pár hodin neskutečné množství práce. Ale pak k vám přijde ten malý človíček a je jen na vás, jak se rozhodnete.

Být rodičem znamená mít zodpovědnost. Být rodičem je ale také příjemnou zkušeností, která vám může pomoct i být lepším tvůrcem.

 

Přílišné ambice

Mohl bych sice točit dokumentární filmy na kameru jako Canon C100 Mark 2, která má skvělé automatické ostření, brutální výdrž baterie a nevadí jí špatné počasí, ale proč bych to dělal, když mám cinema kameru, která natáčí do rawu ve 4K až 75 snímků za vteřinu? Mohl bych natáčet v přirozeném světle, ale proč bych to dělal, když mám světla a vím, že výsledek bude vypadat lépe? Mohl bych natáčet z ruky na fotoaparát s perfektní stabilizací na čipu, ale místo toho tahám těžký rig a přemýšlím nad tím, že si pořídím ještě easy rig, abych neomdlel po pár hodinách chození a používání.

Mohl bych, ale neudělám to, protože vím, že to mohu udělat lépe. Ambice jsou fajn, ale přílišné mohou být občas zbytečným peklem.

Vyhoření

Když už je toho na tvůrce hodně, plamínek uhasíná a dochází k tzv. syndromu vyhoření. Nejprve to začne stěžováním si na všechno, až to přejde k depresím a lítosti. Vyhoření můžete trvat pár hodin, ale i let. Člověk ztratí poslání. Zjistí, že nedělá to, co ho baví.

Média píšou o tom, jak předcházet syndromu vyhoření, ale podle mě to ke tvorbě patří. Je to zkušenost a zároveň kontrolka, která nám ukazuje, že bychom měli něco změnit. Nebaví vás korporátní videa, která vás ale živí a chcete dělat hrané filmy? Začněte je ze zisku financovat. Chcete natáčet hudební videoklipy, ale děláte svatby, abyste se uživili? Oslovte místní kapely, že jim natočíte zdarma videoklip.

Mně osobně korporátní videa baví a to jsem je předtím nenáviděl. Stejně tak jsem nemusel ani dokumentární filmy, ale před lety jsem si v nich našel něco, co nedělá každý. A řekl bych, že něco podobného si řekla už spousta tvůrců přede mnou.

Proto svatební videa vypadají jako romantické hrané filmy z Hollywoodu a proto hudební videoklipy vypadají jako krátké filmy. Někdo vzal přístup z jednoho žánru do jiného a úplně ho změnil.

Vyhoření bohužel může skončit i špatně. Pokusem nebo dokonce i úspěšnou sebevraždou. I proto bych se vrátil k tomu co jsem napsal předtím.

Pokud narazíte na nějakou věc, která vás v životě zaujme, dejte o tom autorovi vědět.

Já dostávám spoustu hezkých referencí na mé kurzy do emailu. Lidé mi děkují. Popisují co se jim líbilo a co bych měl třeba doplnit. Posílají mi fotky z jejich natáčení a já z toho mám velkou radost a i díky tomu mám i chuť tvořit kurzy dál nehledě na peníze. Hlavně se v tom chci i zlepšovat a přinášet lepší kurzy. U tvorby na YouTube to ale tak nevidím a proto v ní nehodlám ani pokračovat. Časem i svá videa smažu.
Připomíná mi to workshopy a teď co napíšu není jen z mé zkušenosti.
Vytvoříte workshop a řeknete si, že ho dáte za velmi přívětivou cenu. Nikdo se nepřihlásí. Další termín už cenu zvednete několika násobně a zjistíte, že máte plno a účastníci jsou nadšení.
Proč?
1. Když je něco příliš levné, smrdí to podvodem.
2. Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci.
3. Účastníci, kteří zaplatí více peněz za workshop o ten workshop skutečně stojí.
Ve výsledku neznám nikoho, kdo by byl ve svém oboru úspěšný a věnoval se svojí tvorbě na YouTube konstantně několik let krom YouTuberů, kteří později přešli do toho konkrétního oboru. Proč vlastně vystupovat z davu, dělat ze sebe idiota před kamerou, když můžete mít klid a váš business vám vydělá dostatek peněz? Když vás zná někdo jen podle toho co tvoříte, vytvoří si na vás spíše jen pozitivní názor. Jakmile ale začnete přednášet a tahat do toho názory, narazíte.
Proč je základní otázkou a přitom odpovědí na vše. Když zjistíte své Proč, budete spokojenější a zaměříte se jen na to, co je potřeba.
Když zjistíte Proč u vašich klientů, bude jejich prezentace působit mnohem přirozeněji a lépe, než u konkurence.
V rámci toho končím i s mojí aktivitou na Facebooku, kde jsem lidem radil v několika skupinách. Přijde mi to jako ztráta času a kdo chce, ten může sledovat můj blog. A já se chci tenhle rok v rámci kariéry věnovat hlavně svojí tvorbě.

Comments (10)

  1. dobře sepsaný 😉 ten krok s vlastnim blogem schvaluju, ve skupinach to je hazeni perel svinim 😀

  2. Radek

    Petře, moc děkuji za parádní, nakopující článek. Je úsměvné, že tvůrci jako Matti, Peter mckinnon a další Yotubeři s milionovými odběrateli mají většinou nic neříkající videa, které jsou krásnou hodničkou na lajky a views, ale bez užitku pro diváka. Naopak tvůrci jako ty, kteří přichází se střízlivým hodnocením jsou přehlíženi. A tvé rozhodnutí ukončit působení na fb mě mrzí, protože při různých diskuzích jsem se dohledával, zda ses k tomu vyjadřoval. Myslím si, že nám všem toho dáváš jako mentor spousta a budu se těšit na tvou další práci!

  3. Anonym

    Jeden z mála blogů, co čtu fakt rád! díky!

  4. Máte co říct!

    Pěkné čtení, jen s tím YT bych to neviděl tak černě. To, že jsou “povrchní” videa populárnější, je stejné jako když jsou bulvární časopisy populárnější než seriózní noviny. Tak to je a není potřeba se tím znepokojovat. Vaše videa jsem si vždy rád přehrál právě proto, že byla jiná a rozhodně měla hloubku a serióznost. Vy přece máte co říct a měl byste být hrdý a hrdější na to, co jste doteď dokázal. Každopádně přeju hodně štěstí a rád si budu číst Váš blog.

  5. petrspetla

    Díky. Už necítím, že to je místo, kde si lidi chtějí pomáhat jako spíš utřít co nejhorším způsobem. Připojuji se k těm moudřejším, kteří si řekli, že to nemají zapotřebí. Už před lety.

  6. petrspetla

    Díky Radku. Budu se snažit nezklamat a je čas přijít s nějakým dalším vlastním filmem 🙂

  7. petrspetla

    Děkuji Vám za povzbuzující slova, třeba se k tomu jednou vrátím, ale teď cítím, že je čas věnovat se něčemu jinému. Mám spoustu silných kontaktů a po letech se chci zase vrhnout na vlastní celovečerní film. Tak uvidíme a snad se Vám budou líbit další články.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.