11.6.2021 petrspetla

Moderní technologie aneb starejme se jen o to důležité

Už jsem to říkal mnohokrát. Technika je stále menší, výkonnější a levnější. Dnes už není nic překvapivého na tom, že si pustíte skvělý film či hudební videoklip a v titulcích se dozvíte, že ho v základu vytvořil jeden člověk, který zastával všechny potřebné pozice. Naproti tomu už jde i Hollywood. Například Zack Snyder si rozporuplnou Armádu mrtvých sám napsal, produkoval, režíroval a pracoval s kamerou jako DP/operátor. Není ale jediný.

Čím více jsem starší, tím více chci dělat zajímavější projekty. Ty ale sebou přináší větší technické nároky, o které se už ale nechci starat, protože vím, že je za mě z části dokáže vyřešit stroj. Je to jak s manuálem u auta. Na kratší trase je to zábava, při delší unaví.

Baví mě režie, ale nechci pustit kameru, protože mě naplňuje obojí a jedno si bez druhého neumím představit. Zároveň jsem ale donedávna řešil velké množství úkonů, kterými bych se vůbec nemusel zatěžovat. Například zvuk.

Při natáčení celovečerního dokumentu jsem v jednu chvíli naráz komponoval kameru B, ostřil kameru A, hlídal úrovně hlasitosti a do toho jako režisér poslouchal, co respondent říká. Výsledek dopadl skvěle, ale nemusel. Bylo to na hraně toho, co může zvládat jeden člověk plus mě to ani nebavilo. Nerad se ale vzdávám a rád odevzdávám při minimálním počtu členů štábu výstup, který mají jen větší produkce.

Intimita a svoboda jakou nabízí jeden tvůrce se nedá s ničím srovnat.

Čím méně lidí musí hledat volný termín pro natáčení, tím lépe.

A můžete točit i bez rozpočtu, protože zodpovídáte jen sami za sebe.

Abych si tedy natáčení usnadnil, pořídil jsem si malý 500g rekordér Zoom F6 se šesti XLR vstupy. Díky jeho 32 bitovému záznamu už nemusím řešit úrovně zvuku, protože ať už ho nahraji příliš tichý nebo příliš hlasitý, můžu ho vždy v postprodukci jednoduše upravit bez jakéhokoliv náznaku degradace. Prakticky tedy stačí správně rozmístit mikrofony a tím pro mě práce se zvukovou stránkou končí.

Další věcí je manuální ostření. Za těch deset let jsem si dost slušně vypracoval svalovou paměť a ruční kroucení ostřícího prstence mně nijak nevadí. Zároveň ale tomu musím uvolňovat určité množství mozkové kapacity, místo toho, abych se soustředil čistě na režii. Do toho vůbec nebudu zmiňovat ostření s gripovou technikou, která vyžaduje dodatečné příslušenství.

A jelikož se ženou očekáváme dalšího potomka a opět padne více práce na mě, rozhodl jsem si ulehčit i tuto část.

Při pohledu na popisovaný dokument výše bude stačit komponování kamery B a poslouchání, co respondent říká. Vyhodil jsem tedy úkony, které se týkají workflow (postupu práce), ne kreativity.

Automatické ostření umí na vysoké úrovni s FF  čipem pouze Canon a Sony. Canon bohužel odmítá vydat nekompromisní hybridní fotoaparát, který by zvládal obojí (foto a video) bez neduhů (přehřívání) a přinášel výhody z obou světů. Objednal jsem tedy Sony. Z části si nechám objektivy pro bajonet Canon EF (macro a cine) a z části koupím nové přímo pro Sony E. Budu tedy kombinovat MF s AF.

Praktické technické výhody nového těla

Spolehlivé kontinuální automatické ostření

Malé a lehké tělo

Menší zpoždění na HDMI pro monitor

Kreativní výhody nového těla

Ostrý záběr za jakýchkoliv okolností

4k 100 a Full HD 200 fps při 10 bitovém záznamu

Závěr

Reálný svět není o zkoumaní 700% zvětšení obrazu. Dnes už mají všechny vlajkové lodě podobný výstup. Je to o tom, jestli chcete a můžete tvořit bez omezení.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.