14.12.2016 petrspetla

Získali jsme dvě ceny

V sobotu jsme se vrátili z mezinárodního festivalu outdoorových filmů a pocit z něj jsem si v sobě nechal chvíli uzrát.

V minulosti festivaly pro filmaře plnily zejména funkci seznamovací. Nic jako sociální sítě neexistovalo. Byla to ideální příležitost, jak na sebe upozornit a seznámit se s novináři, sponzory, investory a distributory. Dnes už tuto funkci plní jen málo festivalů a to spíše ty zahraniční, protože v tuzemsku není problém zkontaktovat kohokoliv. Kvůli tomu jsem se i rozhodl, že filmové festivaly nechám až na konec distribuce našeho filmu, protože jinak bychom se připravili o návštěvnost a monetizaci.

Festivaly bojují s exkluzivitou a online distribucí. Potřebují nové filmy, které se nikde jinde nepromítali, jinak by na ně nikdo nechodil. Takové mají pak jisté zvýhodnění, které jsem cítil i na tomto festivalu, byť nijak nepopírám kvality ostatních filmů. Jen mě zarazili dvě věci.

  1. Diváckou cenu vyhrál film, který se exkluzivně promítal v rámci festivalu v padesáti kinech. Ostatní maximálně třináckrát. V kombinaci s odůvodněním moderátora „Je to film, který si diváci v kinech nejvíce přáli“ to je trochu zvláštní. Do všech kin film nasadilo právě vedení festivalu už od začátku.
  2. Hlavní cenu festivalu vyhrál stejný film, který vyhrál i diváckou cenu. Zajímavé je, že u ostatních filmů pustili jako ukázku část z filmu. Někdy i nic neříkající. U tohoto trailer. Výsledek působil v porovnání s ostatními samozřejmě WOW efektem.

V porovnání s výše zmíněnou ukázkou náš trailer.

Festival ale hodnotím kladně, protože:

  1. Pomáhá propagovat filmy, které se do mainstreamu nikdy nedostanou.
  2. Pomáhá propagovat filmy, které mohou divákovi ukázat, že lze vystoupit z komfortní zóny a stojí to za to.

Tyto dva argumenty jsme s ženou přednesli při přebírání ceny od Czech Tourism. Kamarádka, která s námi na festivalu byla, vyhrála poukaz k útratě na náplavce (kajak, sauna, pivo). Po vyhlášení následoval raut. Tam jsem byl polit červeným vínem a všiml jsem si člena holubí letky, který si nabral šunku do tácku a strčil do tašky. Pogratulovali jsme vítězům a příjemně si popovídali. Hlavním tématem bylo, jestli se vánočním koulím na stromečku říká baňky nebo prostě jen koule. Výsledek závisel na původu tázaných. Moraváci mají baňky, Češi koule.

Pak jsme jeli pekelným vlakem domů. EN od českých drah. Pouze jeden vagón pro běžný lístek bez možnosti doplatku. Dodám, že byl plný a museli jste dvě a půl hodiny stát. Zahráli jsme si ale cestou s náhodnou skupinkou stejně trpějících cestujících slovní hry. První by byl býval vyhrál průvodčí, ale říkal, že hrát nemůže.

Pokud vás zajímá, jak dostat film na plátna kin, kupte si ebook Filmařský underground. Je teď ve slevě, stejně tak všechno ostatní na eshopu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Filmařina pro mě snoubila vše, co jsem od života chtěl – kreativitu, cestování, jednoduše opak monotónní práce. Tvorba je mým hnacím motorem. Díky ní můžu upouštět fantazii a poznávám nové lidi. Nemám žádný vyhraněný žánr. Rád experimentuji. Krom produkce videí píšu i blog a provozuji eshop pro začínající filmaře. V případě jakéhokoliv dotazu mě neváhejte kontaktovat. Žádosti o spolupráci vyřizuje produkční. Kontakt na ní najdete na našem webu spetlafilm.com